Střepy

Karel Kryl

1:F#mulici leží stín spuštěný z vC#esmírF#mu,
spadaly do hlubin figurky z pC#apíru,
  Am G F#(-) F E
jednoho dne tě omrzí vše, čím jsi dosud žil,
zbF#mudou ti oči prHmo slzy F#ma střepy z rozbitého zC#rcadla sn[(Ami)]ů.
2:Koukáš se na lidi, všechno se propadlo,
tvé oči uvidí odporné divadlo,
všechno je nějak jinačí, svou kůži vyměníš
a zjistíš, že ti nestačí jen střepy z rozbitého zrcadla snů.
*:BrF#moukáš si pDomalu tesklivou mF#melodii,
když bloumáš Dulicí, cítíš se sF#mám,
vyčteš si z křEišťáluD tC#ěžkou mF#melancholii,
říkáš si: mDěsíci, jsi starý krC#ám!
3:Městem se míhají opilá zrcátka,
oči ti říkají: lidi jsou zvířátka,
pohled ti halí temný stín, jsi nějak rozladěn,
tvůj nepochopitelný spleen jsou střepy z rozbitého zDrcC#adla snF#mů.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:22:20.782+00:00
Výsledky hledání: